VOLBY

30% Čechů rozhoduje o budoucnosti své vlasti ve volbách. Ostatních 70% nemá právo kritizovat cíl cesty, pokud nevolili o směru cesty.

Kdo porozumí následujícímu, bude vědět více, než 95% postkomunistických východoevropanů.

Web nemá napojení na žádnou politickou stranu. Každý má možnost volby. O tom jsou Volby.

O čem je vlastně politika?

Politika je o prosazování svého názoru na to, jak velkou kontrolu smí mít vláda nad občany.

Vsuvka: Neboť pokud politik slíbí občanovi zajištění více "výhod", musí občan souhlasit s vyšší kontrolou vlády nad svým životem. To proto, aby mu politik byl schopen slíbené "výhody" zajistit. Tak to alespoň politik tvrdí ve chvíli, kdy si uzákoňuje tuto vyšší kontrolu nad občanem. Slíbené "výhody" jsou následně zajištěny uzákoněním krádeže financí z kapsy jiné skupiny obyvatel, ale častěji absurdně přímo z kapsy shodného občana, pro kterého je "výhoda" zajišťována. Že je tedy výsledek nulový? Skutečně? Přeci onen slibující politik se má nesrovnatelně lépe, než když chodil do továrny. Občan se musí znovu postarat sám. Kolikrát jde občan i několikrát hlavou proti zdi, než pochopí, že se o něj žádný politik nepostará, že to vždy zůstane jeho vlastní zodpovědností. Potom ale zjistí, že dovolil politikovi, aby mu natolik svázal ruce svými nařízeními, že už téměř ani nemá prostor, aby se tedy o sebe sám postaral.

Spektrum politického přesvědčení o této představě:

volby
100%
kontrola
vládou

diktatura
levice


(socialismus)
pravice


(kapitalismus)
0%
kontrola
vládou

anarchie


Nosná idea:
Vláda ví nejlépe, co je dobré pro jednotlivce
(mnoho regulací, vysoké daně na provoz vlády)


Nosná idea:
Jedinec ví sám nejlépe, co je pro něj dobré
(možnost vlastní volby, méně úředníků, nízké daně)


Daně

Vláda ke své činnosti potřebuje peníze, ale protože sama nic nevyrábí, musí peníze vybrat od občanů svého státu.

Peníze vybrané od občanů se nazývají daně. Zde je rovněž spektrum představ, na kolik peněz má vláda automaticky "nárok".

daně
100%
daně

OTROCTVÍ
Nosná idea:
Vláda ví nejlépe,
co s mými penězi
Nosná idea:
Mohu sám zvolit,
co se svými penězi

0%
daně
SVOBODA

všichni jsou chudí

existují chudí, bohatí, extrémně bohatí



Pravidlo č.1 - Sliby

Pokud politik slíbí, že občanům dá peníze, znamená to, že nejprve od občanů vybere více peněz, aby měl co navíc rozdávat, ale i potom rozdá méně peněz, než vybral.

Pravidlo č.2 - Bereme chudým

Politik se v prvé řadě tváří, jakože disponuje jakýmsi bezedným kouzelným měšcem, ze kterého je možné rozdávat zbídačeným občanům peníze. A že důvod, proč se z něj zatím ještě nerozdávalo, je ten, že to současní politici nechtějí dovolit, zatímco on sám by rozdával plnými hrstmi, jen kdyby byl zvolen. Realita je taková, že kouzelný měšec neexistuje, protože zdroje příjmů státní pokladny jsou daně od občanů. Jediný způsob, jak dát občanům víc peněz, je nebrat jim je. Politik na to však jde od lesa, a slíbí tedy alespoň těm "nejpotřebnějším", těm s nízkým příjmem, kterých je nejvíce, že je zvýhodní na úkor té menší skupiny občanů, kteréžto voličské hlasy rád obětuje, protože jich je méně.

Politik vysvětlí, že peníze vezme jen těm bohatým a rozdá je zbytku, a to za skandování jeho voličů: "Berte bohatým!". Ale protože bohatých je jen 10%, politik nakonec vezme té 90% skupině "potřebných", protože tam jsou potřebné finanční zdroje a této skupině jsou daně strhávány přímo ze mzdy, politik k nim tedy má i nejsnadnější přístup. Nehledě na fakt, že politik dobře ví, že vezme-li bohatým, ti přestanou vyvíjet svou činnost, která je hybnou silou prosperity celého státu a tvůrcem pracovních míst. Prosadí-li nakonec politik zákony, které skutečně budou brát bohatým, prvním efektem je, že volič-"Berte bohatým" je náhle nezaměstnaný, protože jeho "bohatý" zaměstnavatel se rozhodl, že se mu nadále jeho extra úsilí nevyplatí, když mu jeho zaslouženou odměnu vláda na konci vezme. Na syndrom "Berte bohatým" nakonec vždy doplatí peněženka těch, kteří toto chtěli.

Dejme si pozor. Buďme vnímavý na politiku slibování rozdávání peněz v jakékoli formě. Kdo slibuje rozdávání peněz, zpravidla mu jde jen o to, aby byl zvolen, protože na peníze neinformovaní lidé slyší. Realita je taková, že zvýšení životní úrovně občana se děje jako vedlejší produkt správného nastavení pravidel pro podnikání. Podnikání je v kapitalismu tím zdrojem prosperity. Nic jiného!
A co je to podnikání? Podnikání v překladu znamená - sám poskytovat druhým výhody, za které obdržím za odměnu od druhých peníze, které utratím za výhody, které mi poskytují druzí.
(Vsuvka: Čím rychleji peníze putují ode mne k vám, a od vás ke mně, za ony výhody, které si vzájemně poskytujeme, tím větší hodnotu tyto peníze mají.) Přímé zlepšení finanční situace občana je mimo přímou kontrolu politika jako takového. Pamatujme na to, je to něco, co zkrátka nelze slíbit, protože nelze přijmout zákon ve znění, že od zítřka se všichni budou mít povinně dobře. Je rozumné volit politika, který se v programu nesoustřeďuje na přídavky, valorizace, dorovnávání, navyšování nebo "spravedlivé" přerozdělování, ale potilika který prezentuje systémy a pravidla, která chce prosadit a která jsou v souladu s přírodními zákony, že kdo se snaží, má více než ten, který se pouze veze.

Jistě, všichni bychom se nejraději vezli. Ale pokud už máme takovou ambici, nechme, ať ti, kteří produkují a organizují, to mají co nejjednodušší. Ať jsou z toho beze všeho nechutně bohatí. Oni budou spokojení, budou dále tvořit a více organizovat, a tím způsobí, že naše české peníze budou mít vyšší hodnotu. Potom i ti, co se vezou, si se stejným platem budou moci koupit mnohem více věcí. Což je ostatně to, co si ve skutečnosti všichni přejeme. Nepřejeme si více bezcených bankovek, všichni si přejeme mít možnost koupit více věcí za shodné bankovky. Důkaz, že i ti, co se raději jen vezou, mají lepší životní úrověň v tom státě, kde je v první řadě podporováno podnikání? - Životní úroveň průmerného občana ekonomicky vyspělého státu versus životní úroveň průměrného občana komunistické Číny nebo Kuby. Je tam rozdíl? Funguje tento princip? Kde byste žili raději?

Pravidlo č.3 - Vláda peníze znehodnotí

Příklad. Pokud něco kupuji za své peníze, záleží mi na nízké ceně a na vysoké kvalitě, protože to budu sám používat a jsou to těžce vydělané peníze.
Pokud kupuji za své peníze dárek např. pro kolegu v práci, záleží mi na nízké ceně, ale protože to nebudu sám používat, už mi příliš nezáleží na kvalitě.
Pokud kupuji za cizí peníze, řekněme peníze od šéfa z firemní pokladny, abych koupil prezent pro jeho obchodního partnera, nezáleží mi jak vysokou částku utratím ani mi nezáleží na kvalitě toho, co kupuji. - Toto je případ vládního úředníka, který má za úkol utratit cizí peníze za věci, které sám nebude používat. Proto zpravidla nakoupí předraženou veteš. Přestože to nemusí být jeho cíl, situace ho k tomu vede. Dostane-li dokonce procenta (myšleno úplatek) od nějakého subjektu, kterému svěří státní zakázku, je o to víc motivován, aby za ni utratil co nejvíce peněz, které nejsou jeho. (Z daného i vyplývá, proč soukromé nemocnici stačí mnohem nižší rozpočet k poskytnutí shodných služeb, než státní nemocnici. Utrácené peníze někomu patří a pan majitel si pohlídá, aby mu je někdo jen tak neefektivně vyhazovoval, protože jsou jeho, stará se tedy zodpovědně.)

Ale pozor. S oním postojem při utrácení cizích peněz za věci pro třetí stranu nelze nic dělat, vláda vybrané peníze vždy utratí neefektivně za pochybnou kvalitu. Ale je to důvod, proč je pro celý stát výhodnější, aby vláda raději peníze ponechala občanům, kteří z jejich hodnoty vytěží maximum, protože jsou jejich, a proto se starají. Kdykoli politik slíbí, že nám to chce usnadnit a naše peníze efektivně přerozdělit za nás, víme, co si o tom myslet.
Veřejné finance mají navíc jednu unikátní zvláštnost, že lze dokonce utratit více peněz než je v pokladně. Pokud by soukromá nemocnice konstantně nakupovala více, než kolik má peněz v pokladně, tak ji nakonec zavřou. Vládu ale jako instituci nikdo zavřít nemůže. Proto i ten nejhorší hospodář na světě může spravovat státní peníze, protože i když už žádné nejsou, stále lze utrácet dál. Zvednutím ruky dokáže politik občany zadlužit několik generací dopředu. Viz graf ze cvičení níže.

Bohatství

Princip jak zbohatnout v socialismu

Legálně je to v socialismu nemožné, neboť jakýkoli nadstandard vláda ukradne pro sebe. Jediný způsob je tedy "rozkrádání socialistického majetku", neboli být zloděj. Komunisté, kteří se za minulé éry stali experty na rozkrádání státního majetku ve velkém, používají naučené principy dále, jen získali nové označení "tuneláři".
Mít se v socialismu alespoň o něco lépe, je možné pouze, budeme-li co možná nejvyšší státní úředník, neboť v socialismu je člověk placen za to jaké má postavení, ne za to, co dobrého pro ostatní vytvořil.

Princip jak zbohatnout v kapitalismu

Jediný způsob, jak se občan může mít skutečně dobře ve státním zřízení umožňující svobodné podnikání, je být užitečný co největšímu počtu lidí.

Čím většímu počtu lidí svou činností sloužíte, tím jste sami bohatší. Důvod, proč zaměstnanec nemůže být bohatý je ten, že slouží pouze jednomu člověku, a tím je jeho zaměstnavatel. Je-li však jeho zaměstnavatel hudební vydavatel, který svou činností přináší "radost" z hudby stovkám tisíc lidí do jejich domovů, potom pan hudební vydavatel bude velmi bohatý. Bude bohatý úměrně k počtu lidí, pro které je svou činností užitečný.

Vláda se o nás nikdy nepostará

Od vlády bychom vždy měli chtít hlavně to, abychom měli možnost volby, co se svým životem chceme udělat. A k tomu potřebujeme, aby nám co nejméně sahala na naše peníze, a aby se nám nesnažila vnucovat to, co je podle ní pro nás dobré, protože na to vždy doplatíme. Štěstí každého jednotlivce leží v jeho vlastní snaze, vláda nám může vždy maximálně zajistit, abychom nezemřeli, jsme-li zcela na dně. Slibuje-li politik cokoli navíc, je jen podvodník anebo idealista, který nám v konečném důsledku naši cestu za štěstím ještě ztíží.

Současní důchodci

Opravdu smutné ale je, že všichni lidé přinucení komunismem pracovat výhradně pro stát, měli za svůj život vládou zakázáno se jakkoli zajistit na stáří. Měli zároveń slíbeno, že až zestárnou, stát se o ně postará skrze důchod. Pravidla se s pádem komunismu změnila a zodpovědností vlády již není zajistit svým občanům pěkné stáří, nyní je to zodpovědnost každého jednotlivce. Stát opět může jen zajistit, abychom jako staří nezemřeli na ulici. Ale protože současní důchodci skutečně neměli nejmenší příležitost za svůj život cokoli vytvořit, co by je nyní živilo, tito vážení lidé v letech proto vždy snadněji půjdou za politikem, který jim slíbí, že vybere více peněz od bohatých a dá je jim. Jenže..

Pokud politik opravdu vezme bohatým a tyto peníze dá na důchody, potom pan bohatý podnikatel jen zvýší cenu svého zboží, aby byl na svém a důchodce je na tom stále stejně špatně. Pan politik se pak bude bít v prsa, že splnil, co slíbil, přestože nic nevyřešil, důchodce se má stále stejně špatně. Protože politikovo řešení zkrátka nevede k potřebným výsledkům.

Ten jediný zbůsob, jak dlouhodobě zvýšit životní úroveň toho nejchudšího ve státě, je zvýšit životní úroveň celého státu, a jediní tahouni, kteří toto fyzicky realizují, jsou právě podnikatelé. Přitom nerozumná vláda jim zpravidla hází klacky pod nohy, zatímco chytrá vláda si tyto tvůrce blahobytu státu hýčká.

Domácí cvičení z reálného světa

Na základě výše vysvětlených principů si nyní zkusme sami odhadnout, který úsek grafu je výsledek pravicového způsobu spravování věcí a který úsek grafu je výsledek levicového způsobu správy státu a veřejných financí. Pozor! Oba tábory shodně tvrdí, že ten jejich způsob je ten správný! (Nápověda: Řešení úlohy lze odvodit za použití vysvětlujících grafů ze začátku této stránky.)
Státní dluh
zdroj: Ministerstvo financí ČR

Pohádka závěrem:
Byl jednou pan Snaživý a pan Lenivý. Pan Snaživý se chtěl mít lépe, proto pracoval i potom, co pan Lenivý už zalezl k televizi, aby si odpočinul. Pan Snaživý šetřil, aby si mohl koupit věci, které mu usnadní jeho snažení. Pan Lenivý si koupil novou větší televizi, aby se mu lépe odpočívalo. Protože chtěl plazmovou, kterou si ještě prací nezasloužil, peníze si vypůjčil, koupil si ji na splátky a zadlužil se. Pan Snaživý trávil volný čas tím, že usilovně vymýšlel, jak by mohl být užitečný ještě většímu počtu lidí než nyní. Pan Lenivý usilovně přemýšlel, jak mít co nejvíc za co nejméně práce. Pan Snaživý nakoupil výrobní prostředky, které zefektivnily jeho práci. Pan Lenivý si vypůjčil další peníze, protože si chtěl dopřát ještě větší luxus, který si zatím nezasloužil, a tak se zadlužil ještě více. Pan Snaživý se unavený vrací pozdě večer domů právě v okamžiku, kdy se soused pan Lenivý vrací ze supermarketu s kartonem piv, aby u fotbálku v televizi nebyla žízeň. Pan Lenivý s úšklebkem komentuje, jaký je pan Snaživý hlupák, že se tak dře, že z toho života nic nemá, ať si vezme příklad z něho, jak že se na to musí vyzrát. Pan Snaživý zatíná zuby a dál se snaží. O výsledky práce pana Snaživého má zájem již tolik lidí, že pan Snaživý vytvoří nové pracovní místo a zaměstná nezaměstnaného, který mu pomáhá. Nově zaměstnaný nezaměstnaný má velikou radost, že bude moci díky snaze pana Snaživého koupit své dcerušce kočárek. Pan Lenivý se posmívá panu Snaživému, že investuje své vydělané peníze do dalších výrobních prostředků a lidí a že kvůli tomu stále jezdí v té oprýskané popelnici, zatímco pan Lenivý si koupil nové auto na splátky. Pan Snaživý přináší svou činností užitek již spoustě lidem v komunitě, kde žije, mnoho lidí se již spoléhá na to, že pro ně pan Snaživý zajišťuje věci. Lidé jsou velmi rádi, že díky panu Snaživému již nemusí tak daleko jako předtím. Pan Snaživý již poskytuje práci mnoha lidem, které zaměstnal, kteří jsou moc rádi, že opět mají každý měsíc dobré peníze. Pan Snaživý si konečně kupuje nový dům a kupuje si krásné nové auto, platí hotově. Pan Snaživý sklízí ovoce svého úsilí. Pan Lenivý přišel o své auto a o svou televizi, protože byl natolik lenivý, že dostával již tak málo peněz, že už nebyl schopen své dluhy splácet. Pan Lenivý se přes záclonu svého bytu dívá na krásný nový dům pana Snaživého. Pan Lenivý vychází ven a pozoruje přes plot domu pana Snaživého jeho nové auto. Jde kolem pan Politik. Pan Politik chvíli pozoruje scenérii a pak začne mocně hlásat; Jaká je to nespravedlnost! Pan Snaživý má krásný dům, zářivé auto a mnoho peněz, zatímco pan Lenivý má ošumtělý byt a žádné auto. Fuj, hanba panu Snaživému. Pan Snaživý by měl své auto odevzdat panu Lenivému, aby měl každý alespoň něco, tak to bude spravedlivé. Pan Snaživý oponuje, že si své pěkné věci zasloužil, potom co všechno musel překonat, čemu všemu musel čelit a kolika lidem je teď prospěšný. Pan Politik si bere pana Lenivého stranou a říká mu, že pokud ho pan Lenivý zvolí, že on se postará o to, že pana Snaživého přinutí, aby se s panem Lenivým podělil. Na to pan Lenivý slyší a slyší na to i další lidé v komunitě, slyší na to i lidé, kterým pan Snaživý zajišťuje živobytí. Pan Politik je zvolen. Pan Politik přijme zákon, který panu Snaživému nařídí, aby odevzdal plody své práce panu Politikovi, který že se postará o to, aby pan Lenivý dostal svůj spravedlivý díl. Pan Snaživý tedy odevzdá svůj dům a auto panu Politikovi, aby nešel do vězení. Pan Politik se za svou těžkou práci při spravedlivém rozdělování nejprve odmění domem pana Snaživého, do kterého se nastěhuje. Vydá vyhlášku, že o automobil se mohou podělit všichni, kteří jej zvolili, ale protože jich je moc a na každého by tedy vycházelo jen několik vteřin denně, bude rozumné, aby auto dostal k užívání jen jeden člověk. A že nejspravedlivější bude, aby jej dostal k užívání ten, kdo auto pro voliče zajistil. Tím někým je pan Politik, takže v autě se bude na neurčito vozit pan Politik. Nejdéle tedy do dalších voleb. Pan Snaživý se vrátil do svého původního bytu ke svému sousedovi panu Lenivému. Pan Snaživý pracoval dále, ještě houževnatěji, vzal na sebe ještě více zodpovědnosti. Pan Snaživý si svým přínosem znovu vydělal na krásný nový dům. Ale protože kdykoli si koupil nový dům, přišel pan Politik a zabavil mu jej se slovy, že je třeba se spravedlivě rozdělit se všemi, tak pan Snaživý dospěl k závěru, že pokud je na tom nakonec úplně stejně jako pan Lenivý, nemá smysl být nadále snaživý. Pan Snaživý zalehl s pivem k televizi a protože přestal vést své lidi, celá organizace se rozpadla a všichni byli opět nezaměstnaní. Všichni lidé v okolí byli smutní, že musejí opět daleko pro vše, co jim pan Snaživý zajišťoval v pohodlí jejich sousedství. Pan Lenivý se na to dívá a vidí, že tím, že jeho Politik zničil pana Snaživého, se pan Lenivý nemá ani o kapku lépe. Naopak, když si pan Lenivý chce najít práci, na jeho vyhlédnuté místo je přetlak lidí, kteří dříve pracovali s panem Snaživým, a nyní jsou bez práce. Pan Lenivý jde naštvaný za panem Politikem a vyčítá mu, že nesplnil, co slíbil, že se teď má ještě hůř. Ale pan Politik pana Lenivého ujistí, že když ho pan Lenivý zvolí do dalšího období, že se o pana Lenivého postará, protože už teď má v hledáčku pana Přínosného...


Důležitost volení, přestože...

Přestože můžeme mít třeba pocit, že není jediný politik, jehož osobnost a charakter by vyčnívala a byl tedy "hoden" našeho hlasu, je životně důležité si alespoň zvolit směr, kterým chce daná politická strana směřovat, zda do prava nebo do leva.

A určitě nevolme politika, který si svou funkci plete se správcem našich peněz a zaměřuje na tuto minoritní oblast všechnu svou pozornost. Politik je tu od toho, aby nastavoval správná pravidla, která vedou k prosperitě státu, ale samozřejmě musí dopředu vědět, jaká rozhodnutí mají jaké důsledky.

Je pravda, že takových mnoho není, je mnoho "docentů" ekonomie z dob diktatury proletariátu, kteří dělají věci tak, jak se dělali ve státem řízeném hospodářství, a ono to, světe div se, v prostředí volného trhu nefunguje. Je mnoho ideologů, kteří fylosofují nad tím, jak za druhé vytvořit ráj na zemi, ale neví, jak toho dosáhnout, dokud nebudou mít k dispozici moc diktátora, který má všechno a všechny pod kontrolou.
Existuje málo vzdělaných lidí ve věci vedení státu k prosperitě. Stačí poslouchat politika, co říká mezi řádky. Vtírá se do přízně voliče tím, že slibuje, co volič chce slyšet? A když už, opravdu plní, co vtíravě slíbil? A když už plní, co slíbil, má se volič skutečně lépe, nebo byl podveden, protože vedlejší efekty mu pro změnu uškodily v jiné oblasti jeho života? Nabízí politik řešení, které dává opravdu smysl, nebo jen vytlouká klín klínem, hlavně aby byl na oko oblíbený a udržel se co nejdéle? Jakou máme jako občané rozlišovací schopnost? Jakou máme pamět? A hlavně. Máme zodpovědnost sami ke svému životu, nebo chceme po státním úředníkovi, aby za nás zařídil, abychom se měli dobře? Ale který politik je Harry Potter...


Volby

Pokud víte, že 70% spoluobčanů nejde k volbám, právě náš hlas má o to větší váhu
Zvolte levici nebo pravici, to je na Vás, ale nenechte za sebe rozhodovat ostatní


Pokud Vám výše uvedené dává smysl, pomozte prosím tyto znalosti rozšířit mezi své přátele. Děkuji.


Aktualizace 27.4.2010 video iniciativy Vyměňte politiky:






alternativní odkazy: volebnifakta.cz (sliby) bezkorupce.cz zbohatnout.cz | protipóly: ksm.cz x kladivo.info x volby1946.cz ; policejnistat.cz x anti-czechtek.sunny.cz